Reklamy SEM! Chceš zhodnotit blog?

Pondělí 26.1. Illness

27. ledna 2009 v 11:19 | Berrynka |  Deníček
Včera jsem byla u doktorky. Přišla jsem do čekárny, kde sedělo tak 7 maminek se svými ufňukanými dětmi. Když jsem si spočítala, že každé dítě tam bude 10 minut, jak je to u naší paní doktorky zvykem, a jak dlouho bych tam tím pádem musela sedět, zapsala jsem se do pořaníku a šla pryč. Konkrétně do školy, omluvit se, že jsem pravdu těžce nemocná XD Ale uznejte, přece bych v hodině matematiky nemohla "smrkat na naši paní učitelku Bzděkovou, protože ji vždycky nakazíme a ona pak má rýmu. A že ten supl je možná fajn, ale pak to stejně musíme dohnat." Takže už z toho důvodu přece musím zůstat doma. Jaké však bylo překvapení, když 3 minuty před zvoněním zaklepu na dveře kabinetu a vevnitř se na mě kysele šklebí pouze Šubrtová. Naše milá pančelka třídní nikde, ačkoliv první hodinu byla shodou okolností právě čeština. No nic, omluvila jsem se kvůli nemoci, přetrpěla Šubrtčiny jedovatý kecy a šla domů, ikdyž některým členům naší třídy to působilo značný smutek :D
Ale já jsem měla ohromnou radot, protože v kozačkách na podpatku jsem byla vyšší než Martínek. Budu je nosit častěji.
Vrátila jsem se zpátky do čekárny, ale jak se ukázalo, fronta se nijak výrazně nehnula. Tak jsem si sedla, zírala do blba a chvílema pozorovala vysmáté děti. Jak se ukázalo, nebyla jsem z našeho ústavu sama, kdo se na školu po uzavření známek vykašlal.
Pak jsem konečně přišla na řadu a kupodivu jsem byla v ordinaci asi 4 minuty, namísto 10 jako ostatní, kvůli kterým jsem musela tak dlouho čekat. Jaká ironie... Krom toho mi doktorka k mým bolestem v krku a ucpanému nosu řekla pouze to, že od rýmy mám podrážděný nosohltan a že jsem teda nachlazená a do konce týdne mám být doma. Tyhle infomace mi vážně pomohly jako nic na světě.



Tak jsem si tedy sbalila saky paky a šla. A vnitřně jsem se užírala, že jsem taky nedostala omalovánky s básničkou, jako ty malé děcka.

Cestou jsem se ještě stavila v galanterii, kde jsem se pokoušela sehnat afroháčky, ovšem galanterní paní tam měla už pouze dva, navíc každý jiný. No tak jsem je tedy vzala, jeden stříbrný stejně potřebuju, místo toho, který jsem ztratila. Šla jsem do druhé galanterky, kde smradlavá stará paní řekla, že nemají.
Takže jsem tedy z tohoto boje vyšla s nepořízenou.

Koupila jsem si na snídani čokoládový uzel a už uháněla domů, poháněna tím, jak se mi sbíhaly sliny na tu neuvěřitelnou dobrotu, kterou jsem nesla v kabelce. U sídliště jsem si ještě vzpomněla, že bych si mohla skočit k "Horáčkům" koupit kyselé pásky. Při té příležitosti jsem koupila i rohlíky, protože jsem věděla, že doma určitě žádné nebudou. A byla to trefa do černého.

Posnídala jsem a zalezla do peřin, načež následoval válecí den. Pak jsem se se Zdenkem, který taky marodí, dívala na Princeznu ze mlejna, což je úplně nejlepší pohádka. A dvakrát jsem ho porazila-jednou v člověče, nezlob se a podruhé v dámě, ovšem až po tom, co porazil on mě... Ještě mu to vrátím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TeRu$hi <3  ♥ SB ♥ Mtmr ♥ TeRu$hi <3 ♥ SB ♥ Mtmr ♥ | Web | 27. ledna 2009 v 20:19 | Reagovat

xD wuuw xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama